Levná a spolehlivá varianta pro pohon míchadla, ale jako u všeho elektrického, je třeba zapojení věnovat náležitou pozornost.
Jaromír Mareček
Článek vyšel v časopise Pivař 7 / 2020
Vše níže popsané se týká stěračových motorků z osobních automobilů určených pro napětí 12V – 14V. Motory na jiné napětí budou mít jiné parametry. Pro popisované motory nám bude s rezervou stačit 12V zdroj dimenzovaný na výstupní proud 4A.
Směr otáčení motoru je daný výrobcem a měli bychom jej dodržet. Tzn. zapojit ho tak, jak je v popisu. Prohození (+) a (-) sice způsobí změnu směru otáčení, ale díky vnitřnímu elektrickému spojení dolního kartáče s kostrou nám to může přinést komplikace, kterým se budu věnovat v následující části.
Pro napájení motorů používáme většinou spínané napájecí zdroje, které jsou menší než klasické s velkým transformátorem. Mají stabilní napětí a jsou levnější. Mívají však vnitřně propojený ochranný vodič (kolík zásuvky) se záporným pólem na výstupu 12V. Z toho vyplývá, že pokud používáme elektrický hrnec, jehož plášť je z důvodu bezpečnosti také spojen s kolíkem zásuvky, máme mínus pól i na tom hrnci. Pokud je motor správně zapojen, tzn. mínus na kostře, je vše v pořádku a propojka ve zdroji nám nevadí. Pokud však přehodíme póly zdroje, třeba z důvodu změny směru otáček, máme na kostře motoru (+) a proud se bude snažit přes dílo téct k mínusu. Tím bude probíhat elektrolýza, dílo bude černat a získá železitou pachuť.
Následující obrázky názorně ukazují rozdíl mezi správným a špatným zapojením.
Tyto motorky mají většinou vnitřní konstrukci umožňující dvě rychlosti otáčení, uvnitř převodovky doběhové kontakty a to vše je vyvedeno na konektor se čtyřmi, nebo pěti kolíky.
Na obrázcích jsou motory ze Škody Fabie a Felicie. Je zde vidět vnitřní zapojení a číslování kontaktů v konektoru.
Všimněte si schematického zakreslení kartáčů, které dosedají na komutátor (černé obdélníky kolem symbolu motoru M). Běžné motory mívají kartáče dva, ale stěračové motory se dvěma rychlostmi, mají tři. To je právě z důvodu možnosti změny rychlosti. Třetí kartáč dosedající z úhlu, je určený pro vyšší rychlost otáčení, jelikož mezi ním a společným kartáčem (dole) je méně cívek rotoru, než mezi dolním a protějším nahoře. Nás budou zajímat právě tyto vývody od kartáčů a ty použijeme pro připojení motorku ke zdroji napětí. Ostatní vývody od doběhového kontaktu nás nezajímají.
Jak už jsem uvedl, dolní vývod je od společného kartáče, to znamená, že je potřeba ho připojit k zápornému pólu zdroje, tedy k mínus (-). Kladný pól zdroje (+) připojíme na jeden ze dvou zbývajících vývodů, podle toho, jakou rychlost otáčení budeme požadovat. Toto je důležité vědět a dodržet. Pokud bychom připojili napájení jen na vývody od horních kartáčů, motorek se bude točit také, ale mezi kartáči bude velmi málo cívek a jejich výsledný odpor bude příliš malý. To způsobí velký odběr proudu ze zdroje a nadměrné zahřívání motoru. Na takové zapojení není motor konstruován a velmi jím trpí.
Takto špatné zapojení lze poznat podle nadměrného zahřívání motoru, ale protože většinou nevíme, jaká má být běžná provozní teplota motoru, jistější je změřit odebíraný proud. Ten by měl být bez zatížení motoru do 2A. Pokud je odběr vyšší, nebo dokonce napájecí zdroj vypíná z důvodu přetížení, může to být způsobeno právě nesprávným zapojením. Někdy může být i mechanický problém v převodovce a tím způsobovat zvýšený odběr, ale tomu se v tomto článku věnovat nebudeme.
Můžeme se také setkat s motorem, který nemá konektor, ale vedou z něj jen 2 vodiče. V takovém případě mínus pól připojíme na kovové tělo motoru – kostru, kladný pól na jeden z vodičů podle požadované rychlosti otáčení. Každý motor má uvnitř dolní kartáč spojený s kostrou a volné vodiče vedou od horních kartáčů, tím docílíme stejného zapojení jako při připojení motoru přes konektor.
Zapojení multimetru pro měření proudu je na následujícím obrázku. Multimetr musí být přepnutý na měření ampér (A) a vodiče připojeny na svorku (COM) a (A).
Plynulá regulace rychlosti otáčení motoru
Taková regulace se zdá být jednoduchá, připojíme regulátor napětí a máme hotovo. Zní to logicky, ale nejlepší řešení to není. Při regulaci napětím se mění nejen otáčky, ale také síla motoru. Vyhovovat to může, ale když už budeme pořizovat regulátor, je lepší vzít takový, který tímto neduhem netrpí. K tomu jsou určené tzv. PWM regulátory, ty mají na výstupu stále stejné napětí, ale v podobě impulzů, které se velmi rychle střídají. Regulačním prvkem měníme šířku těchto impulsů a určujeme vlastně čas, kdy motor je nebo není připojen k napětí a ten díky tomu zvyšuje nebo snižuje otáčky i když velikost napětí je stále 12V.