Historie domovarnických adventních kalendářů se začala psát někdy na přelomu let 2015/16. Alespoň tak na toto období vzpomíná jeden z duchovních otců události tohoto typu, Martin „grádyš“ Březa. První, kdo o kalendáři mluvil, byl Pavel Dolenský, který zmínil domovarníky z Islandu. Tam si takový kalendář již organizovali. Martin se myšlenky chopil a na Homebrewmap.com, založil událost Český adventní HomeBrew kalendář (ČAHK).
Jiří Matocha
Článek vyšel v časopise Pivař 5 (leden 2019)
Krátce po vzniku ČAHK došlo k rozštěpení na 3 samostatné skupiny – Praha, Brno, Ostrava. Česká skupina si dále žila svým životem a hlavně díky obětavosti a vytrvalosti Martina Březy a Richarda Těhníka se podařilo 1. ročník uvést do života. Pokud vás zajímá, jaká piva se v jejich kalendáři ochutnávala, popřípadě jak byla hodnocena, navštivte webovky www.tehnikovi.cz. Jejich piva hodnotil Vladislav Mořický. Ostravský kalendář, pokud mě paměť neklame, zůstal jen ve stádiu příprav, nepodařilo se do něj získat dostatek členů.
My se v mém článku budeme zabývat hlavně historií brněnské odnože. Jak jsem psal již výše, brzy po vzniku ČAHK vytvořil Martin Březa 3 skupiny. Brněnské skupiny a organizace kalendáře se ujal Petr Rymeš. Brzy se také prakticky naplnila kapacita kalendáře. Jen pro vysvětlení - hlavní myšlenkou kalendáře je spojení 24 domácích sládků, kteří uvaří pivo a připraví 24 lahví piva pro svých, stejně zapálených, 23 kolegů. Piva se na jednom místě shromáždí, provede se přerozdělení piv a každý domovarník si odveze 24 vzorků piva všeho stylu, barev i chutí. Na každý prosincový den jedno pivo. Myšlenka krásná, bohužel jak se ukázalo později, velmi složitě realizovatelná. Přesvědčit 24 lidí, aby v jeden termín někam přijeli a pivo vyměnili, se jevilo jako nadlidský úkon. Nám naštěstí, vzhledem k zeměpisné poloze, přišel velmi vhod Moravian Homebrewers Meeting v Brně. Termín konání na konci listopadu. Ideální doba i místo pro předávku. Museli jsme ovšem najít prostory, kde pivo vyměnit. Zde jsme se dosti v organizaci kalendáře zadrhli. Štěstěna se k nám však opět postavila čelem a díky mému švagrovi, který taktéž propadl domovaru, jsme získali místo k předávce. Bydlí totiž asi 100 metrů od hospody U Dřeváka, kde se setkání MHM Brno 2016 konalo. Trápilo nás také značení lahví a přepravní obaly. A tak někdo přivezl pivo v batohu, někdo v papírových krabičkách na 6 ks piva atd. Spousta vzorků byla zcela neoznačená a my měli hodně starostí s kompletací. Stejně nakonec soudruzi z NDR někde udělali chybu a Chmelařovým nějaké vzorky chyběly. V pražském kalendáři měli povinně speciální adventní krabici na 24 piv. V brněnské části se tato idea neuchytila. Velmi rád bych ji prosadil, nějak se nám to ani po třech ročnících nedaří. Ponaučením z 1. ročníku pro nás tedy bylo, že je třeba stanovit jasná pravidla, stanovit přesně podmínky účasti v kalendáři.
2. ročník (2017) jsme tedy započali ve tříčlenném týmu – Jiří Matocha, Petr Rymeš a Michal Pokorný. Ze všeho nejdříve jsme sepsali obsáhlá a snad přesně popisující pravidla účasti v kalendáři. Dále následovalo vytvoření uzavřené skupiny na facebooku. Kalendář 2017 byl vystavěn na základech kalendáře předchozího. Výměna proběhla v rámci MHM 2017 v obyváku Michala Pokorného. Přesně jsme si určili systém označování lahví, popis vzorků, přípustné obaly, Petr vytvořil registrační tabulku, kde se každý účastník zaregistroval a uvedl veškeré potřebné informace. Důležitým pravidlem se ukázalo omezení počtu vzorků v jednom stylu. Docílili jsme tak větší pestrosti kalendáře. Dalším krokem v rozvoji kalendáře byla touha po odborném posouzení našich piv. Opět jsme se inspirovali pražskou skupinou, oni kluci byli vůbec trochu bystřejší než my. Požádali jsme tedy o odborné posouzení pracovníky VÚPS Praha. Zde je pravý čas poděkovat Honzovi Grmelovi za převzetí, uložení a následné předání kalendáře do VÚPS v Brně, odkud pak kalendář cestoval do Prahy. A poděkování patří samozřejmě také lidem z VÚPS Praha a Honzovi Najbrtovi, se kterým jsem komunikoval a on mi ochotně poskytoval veškeré degustační listy a všechny potřebné informace. Pomyslným vítězem ročníku 2017 se dle VÚPS stal Vojta Hudzieczek s jeho vynikajícím Berliner Weisse Karl a Egon 8°, získal 47/50 bodů. V našem interním hodnocení zvítězil Rosťa Toman s pivem Equanot 13°APA. Kalendáře se zúčastnilo 23 domácích sládků, jeden bohužel vypadl, zkažená várka. Michal Pokorný poskytl 2 vzorky. Druhý ročník, hlavně díky nasbíraným zkušenostem a jasně stanoveným pravidlům proběhl už prakticky bez komplikací.
3. ročník (2018) se od začátku nesl v duchu nejistoty. Honza Grmela a David Janda změnili místo konání MHM. Pro nás to byl dost zásadní problém, museli bychom zcela změnit organizaci kalendáře. Variantu zrušení výměny piv jsme si nechtěli připustit. Michal Pokorný opět nabídl jejich byt ke shromáždění vzorků a zajistil dodávku, kterou bychom kalendáře převezli do místa konání MHM – Na Kytnerku k pivovaru Moravia. Oslovili jsme také Honzu, zda by uložení a výměna mohla proběhnout přímo v Moravii. Honza je naštěstí stejný blázen jako my všichni a je pro každou špatnost. Přidal si k běžným starostem s provozem pivovaru a organizací soutěže ještě navíc starost s kalendářem. Díky němu mohli členové kalendáře navážet své výtvory už v týdnu před setkáním, my mohli v sobotu v pivovaru vzorky přerozdělit a vydat zpět svým majitelům. Navíc se nám dostalo možnosti ochutnat malý vzorek přímo z ležáckých tanků. Odbornou degustaci nám letos zajistil Vladislav Mořický, přezdívaný Moro, který také vypracoval hodnocení letošního ročníku. Z organizačního hlediska proběhl letošní ročník zcela bez problémů, troufám si tvrdit, že se z naší skupiny, většina členů prošla všemi ročníky, stává docela sehraný mančaft. Snad se rodí krásná tradice.
Co závěrem? Snad přání mnoha dobrých piv v nadcházejících letech, snad přání trpělivosti a ochoty organizátorům podílet se na dalších ročnících. Určitě ale poděkování všem, kteří se na průběhu uskutečněných ročníků nějak podíleli. Určitě Báře Pokorné, mít celý den v obyváku 10°C kvůli pár bláznům chce obětavost. Dále Honza Grmela, Vláďa Mořický, VÚPS Praha, Petr Rymeš, Michal Pokorný a všichni, kdo jsou ochotni uvařit, nalahvovat, olepit, vyměnit a pak se každý den trápit u vzorku piva. Díky Vám.
Pár slov k Adventnímu kalendáři od Mora...
Samozřejmě jsem přijal. Asi by se slušelo, abych stručně popsal, jak taková moje hodnocení vlastně vypadají. Vždy v odpoledním čase jsem připravil 6–8 vzorků, nachystal patřičné formuláře, žena připravila neutralizátory a ujala se role zapisovatelky. Vzorky jsme seřadili dle pravidel - světlá a pak tmavá, méně a více aromatická, s nižším a vyšším obsahem alkoholu. Pak se hodnotilo a zapisovalo a zajídalo. Tady musím (poněkud pyšně) dodat, že moje žena se už poměrně vyzná v pivním názvosloví i definicích pivních vad a vykazuje vysokou citlivost na diacetyl. Závěrem mého kratinkého povídání se pokusím trochu bilancovat. Je potěšitelné, že zásadním způsobem ubývá havarovaných vzorků i pivních vad, které pivo podstatným způsobem znehodnotily. Ve svrchně kvašených pivech se český i moravský domácí sládek velmi dobře orientuje a kvalita jeho výtvorů často převyšuje to, co nám v této oblasti nabízejí tuzemské craft pivovary. Rovněž se naši domácí mistři nebojí experimentovat a k ochutnání byly opravdové skvosty i (velmi zajímavé) pivní „úlety“. Nicméně mírně problematická je výroba našeho národního skvostu – českého světlého ležáku. Je to logické, protože jeho výrobní proces je složitý a žádná chyba se neodpouští. Poslední, co bych chtěl zmínit je pozorovatelná rostoucí úroveň vědomostí a vzdělanosti domácích sládků. Děkuji, že i já smím svým malým podílem přispětk tomu, aby vše bylo ještě lepší. Moro |
